1. povídka - Nebezpečný had? Ale prosím Vás...

4. prosince 2010 v 12:45 | Clarchee |  Povídky
Moje úplně první povídka, která byla dopsána, proto ta zářná "kvalita". Doufám, že to prozatím omluvíte. Vyžívám se v horové tvorbě, moc romantických ode mě nečekejte, pokud nebude na přání, ode mě jí asi neuvidíte.

K ději:
Muž si pořídí hada, který ho následně "kupodivu" zabije.

A již k samotné povídce:


Nebezpečný had? Ale prosím vás...


Vešel jsem do počítačové herny. "Ahoj Matte." pozdravil mě John. "Nazdárek Johne, jak jdou kšefty?" optal jsem se s úsměvem. "Líp by už to nešlo." rozesmál se John a dál se věnoval počítači. Sedl jsem si nakonec řady a zadal do vyhledávače Horrmal Zverimex. Usoudil jsem, že bych měl něco dělat se svým osamělým životem. Rozhodl jsem se pro zvířátko, malého hada. Aspoň budou mít moje rybičky nějakou společnost. V tom mi padl zrak na inzerát: "Prodám hada menšího vzrůstu, neznámý původ, 7cm na délku, neškodný. Na ceně se domluvíme. Zn. Spěchá." Řekl jsem si, že to je pro mě to pravé ořechové a opsal si číslo na kousek papírku.

Doma jsem na to číslo zavolal a domluvili jsme se na konečné ceně 270 Kč a místě přijetí.

Ve středu odpoledne jsem zamířil s hadem a jeho akvárkem do domu. Postavil jsem akvárko s hadem na nižší poličku a vyndal ho. Hádek tlumeně zasyčel a pomalu se mi ovíjel mezi prsty. Přiblížil jsem ruku blíž k obličeji a pozorně si ho prohlídl. Vypadal jak kříženec hroznýše s užovkou. Nikdy jsem podobného hada neviděl. Vrátil jsem ho zpátky do akvárka a vyndal jsem krabičku, kde jsem mu koupil pár červů a kobylek. Okouzleně jsem sledoval hada v akci. Byl nehorázně rychlý, hbitý a očividně hladový. Během pár sekund polapil obě kobylky a červa. Dal jsem mu čistou vodu, přiklopil akvárium a šel jsem spát.
Sotva jsem se ráno probudil, šel jsem se mrknout na hada. Když jsem vešel do obývacího pokoje, připadal mi tak nějak jiný. Pak mi to došlo. Chybělo bzučení kobylek! Zmateně jsem se rozhlídl po krabičce, ale ta nikde nebyla. Pokrčil jsem rameny a šel k akvárium. Když jsem ho uviděl, ztuhnul jsem překvapením. Had už neměl těch roztomilých 7cm, ale 30cm! Nevěřícně jsem ho vzal do rukou. Byl těžší než včera. Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou, vrátil jsem ho do akvárka, vzal si peněženku a vydal se do zverimexu pro další žrádlo. Koupil jsem čtyři křečky a dvě morčata.

Když jsem přišel domů, dal jsem mu jednoho křečka na ochutnávku. Křeček bleskově zmizel v hadovi, který se odplazil pod větev. Dal jsem mu vodu, narychlo vyčistil klec a šel jsem ven.

Procházel jsem se venku tak dlouho, až mi z toho vyhládlo. Po necelým dvou hodinách jsem tedy zamířil k blízkému fast foodu. "Nazdárek Matte. Jako obvykle, že?" zeptal se s úsměvem Carl a pozvedl jedno obočí. "Jasně Carle." řekl jsem s unaveným úsměvem na tváři. "Děje se něco?" zeptal se Carl, zatímco mi dělal dva hamburgery s colou a trojitou porcí hranolek. "Ne nic... Koupil jsem si hada." řekl jsem jen tak. "Hada? Jakýho?" zeptal se nadšeně. Carl byl blázen do hadů. "Nevím... Vypadá jako hroznýš s užovkou..." prohlásil jsem zamyšleně. "Mhm... Tak tenhle druh neznám... Mohl bych zítra ráno za tebou přijít?" zeptal se dychtivě. "Jasně. V devět tě budu čekat." řekl jsem a doufal, že had už nepovyroste. Poprosil jsem Carla, jestli by mi to nezabalil s sebou a šel jsem domů.

Otevřel jsem dveře s nepříjemným pocitem. Všechno vypadalo v pořádku. Slyšel jsem dokonce i pištění a šustění morčat a křečků. Položil jsem jídlo na stůl a šel k akvárku. Had zvedl líně hlavu a zasyčel. Usoudil jsem, že je toho na mě moc, tak jsem si vzal jídlo a šel si sednout k televizi. Ani jsem nedojedl první hamburger a usnul jsem. Probudilo mě šustění a pištění morčat. Rozespale jsem se rozhlédl, ale v té tmě nic nebylo vidět, tak jsem vstal a poslepu jsem klopýtal do postele. Sotva jsem si se položil na postel, už jsem spal. Zdálo se mi o sedmimetrovém hadovi u mě v bytě, který se šíleným randálem požíral a rozbíjel vše na co přišel.

Když jsem se asi ve tři ráno probudil, šel jsem rovnou do kuchyně. Rozsvítil jsem si a strnul jsem hrůzou. V kuchyni byl neuvěřitelný bordel. Všude byly střepy. Všechno bylo zpřeházené a povalené. Nedbal jsem na střepy a vběhl jsem do obývacího pokoje a zděšeně jsem vykřikl. Přede mnou se tyčil sedmi metrový had. Pomalu se otočil a podíval se na mě krví podlitýma očima. Vystrašeně jsem couvl, ale pak vyrazil do kuchyně. Bez rozmyšlení jsem se začal přehrabovat mezi střepy a hledal jsem nůž. Uslyšel jsem za sebou tiché syčení. Zděšeně jsem se otočil a uviděl hada, jak se ke mně plazí. Nijak nespěchal, věděl, že dřív nebo později mě dostane. Vyskočil jsem na nohy a jedním skokem jsem se ocitl před povaleným kredencem. Bez váhání jsem vlezl dovnitř a zabouchl za sebou dvířka. Přerývaně jsem dýchal a tiskl se k zadní stěně. V tom mi něco bolestivě přejelo po rameni. Tlumeně jsem vyjekl a čekal jsem rozšlebenou hadovu tlamu. Otočil jsem se a čekal to nejhorší. Málem jsem se rozesmál. Nevím, jak se tam dostal, ale byl tam zaražený sekáček, jehož čepel mi přejížděla po rameni. Vytáhl jsem ho a v duchu si blahořečil, že jsem ho před dvěma dny nabrousil. Chvilku jsem zhluboka dýchal, abych se uklidnil. Vydechl jsem a pootevřel jsem dvířka. Vykoukl jsem ven. Had byl ke mně zády, zrovna chytal rybičky. Vylezl jsem z kredence a tiše se přibližoval k hadovi, který byl momentálně zaneprázdněn požíráním mojí oblíbené závojnatky Elis. V duchu jsem se za ní pomodlil a kradl jsem se blíž k hadovi. Napřáhl jsem ruku se sekáčkem a skočil po hadovi. Zabořil jsem mu čepel do místa těsně pod hlavou, kde by se měla nacházet nejměkčí část těla. Had doslova zařval bolestí a prudkým pohybem mě poslal do víru střepů. S dutým vzdechem jsem dopadl mezi střepy a pozvedl jsem hlavu. Před očima jsem měl milion hvězdiček, ale přesto jsem uviděl, jak se had přestal zmítat a nenávistě se na mě otočil a zaútočil. Prudce jsem se překulil o kousek dál, jen o sekundu dřív, než tam dopadla s neuvěřitelnou sílou hadova hlava. Ztěžka jsem se zvedl na nohy a zabořil sekáček hadovi do těla. I přes hadovo řev a zmítání jsem do něj stále bodal. Had mě nabral hlavou a odhodil mě přes celou místnost. Bolestivě jsem hekl a opět jsem se poháněn zoufalstvím hnal k hadovi. Had se svíjel v nekončících smyčkách. S zoufalým řevem jsem na něj skočil, nedbal bolestivých úderů ocasu a opět ho bodal sekáčkem. Všude kolem mě stříkala krev, jak hadova tak moje. Už jsem umdléval, ale stále jsem bušil do hada. Už jsem ani nekoukal, kam moje rány dopadají, jenom jsem se prostě oháněl, ať si to zasáhne koho chce. V tom had švihl ocasem a já jsem uslyšel křupnutí a prudkou bolest v levé noze. Rychle jsem po svojí noze loupl pohledem a podle tvaru a bílého čehosi, jsem usoudil, že mám otevřenou zlomeninu. Řekl jsem si, že tohle pravděpodobně stejně nepřežiju, tak jsem tomu nevěnoval zvýšenou pozornost. Trochu mi to ztížilo snahu, udržet se na hadovi, ale dalo se. Už jsem do hada bodal asi 7 minut. Připadalo mi to jako věčnost. Pomalu jsem pod hadovými ranami ztrácel vědomí.
Poslední co jsem ucítil byla prudká bolest v pravém spánku a já se ponořil do tmy.

"Ahoj Matte. Kde jsi?" zeptal se Carl, když vešel do vstupní síně Mattova bytu. Z obývacího pokoje slyšel divné zvuky, tak se zul a pomalu se tam vydal. "Matte? Co se to..." nedořekl větu a při pohledu na to, co se dělo v obýváku, zařval hrůzou. V obýváku se tyčil obrovský had a mezi smyčkama jeho těla se pomalu otáčel Matt. Had se přestal svíjet a zesílil stisk. Mattova víčka se začala víc a víc vyboulovat. Najednou se Mattovy oči rozprskly. Carl vykřikl a zhroutil se. Had se dál ovílej kolem Matta a zesiloval stisk. Matt pomalu brunátněl. Když už by si člověk myslel, že se Mattovi ucpaly dýchací cesty jak byl červený, vystříkly mu z očních důlků, uší a nosu proudy karmínově rudé krve. Krev stříkala všude kolem a mezi krví z nosu se začaly objevovat světlé proudy něčeho slizkého. Mozek. Z pusy se mi valily nepřetržité proudy krve. Had ještě o něco zesísil stisk a mezi smyčkami jeho těla se začali objevovat zakroucené spirály Mattových střev. Had usoudil, že už je mrtvý, a začal ho do sebe pomalu skoukat.

Brzo ráno byli nalezeni dva muži, jeden v bezvědomí a druhý mrtvý...


V osm ráno v jednom z bytů Hewthonské bytovky našla mladá žena dva muže. "Uviděla jsem otevřené dveře, tak jsem vešla dovnitř. Chtěla jsem zavolat jestli zde někdo je, ale všimla jsem si jednoho z mužů ležícího na zemi. Vrhla jsem se k němu, ale pak jsem si všimla toho druhého, tedy toho co z něj zbylo."popisuje situaci Rachel Stoneová, která je objevila. První muž - Carl Law, byl pouze v bezvědomí a nyní se nachází v okresní nemocnici. Druhý muž se stále pohřešuje. Jeho totožnost nám zatím není známa, ale je podezření, že to byl Matt Winchester, který je od dnešního rána nezvěstný.
Více informací na straně 4.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama