2. povídka - Krysy ve zdech

4. prosince 2010 v 13:17 | Clarchee |  Povídky
Tuhle povídku jsem psala původně jako školní práci při IVT, která se mi nakonec poměrně zalíbila, tak letěla na flashdisk a ke mě do počítače, kde byla následně upravena. Opět je s hororovým a zvíčecím námětem, takže ano, opět nějakého chlápka zabijou zvířátka => Krysy. Sice podle pár lidí vůbec nedává smysl, ale co v dnešním světě smysl dává, no ne?

K povídce:



Krysy ve zdech


Byla neděle večer, pět minut po desáté hodině. Zrovna jsem vypínal počítač a šel si do kuchyně pro pivo. Vyndal jsem z lednice plechovku a šel si sednout k televizi. Zrovna dávali nudné teleshoppingy. Obrátil jsem oči v sloup a pořádně se napil. Najednou se program v televizi přepnul na detektivně dokumentární film o krysách. Pomyslel jsem si, že jsem pravděpodobně nejspíš sedl na ovladač, ale nijak zvláštní pozornost jsem tomu nevěnoval a začal pozorněji poslouchat, bylo to zajímavé. Koukal jsem na krysí život a popíjel u toho pivo. V tom se z kuchyně ozvalo podivné šramocení. Otočil jsem po směr zvuku hlavu, ale přes průchod do kuchyně jsem nic neviděl. Pokrčil jsem rameny a dál se věnoval filmu. Dveře od lednice se otevřely. "Kurva, co to je!" řekl jsem naštvaně a zvedl se z křesla. Vešel jsem do kuchyně a podíval se do otevřené lednice. Nikde nic. Vzal jsem si další plechovku a zmateně zavřel dveře. Nevšiml jsem si korálkových svítivě rudých očiček za krabicí s Cornflaky. A to byla chyba.
Opět jsem si sedl k televizi, zrovna začala reklama. Otevřel jsem si pivo a napil se. Z kuchyně se opět ozvaly divné hlasité šustivé zvuky. Zlostí jsem se málem polil. Naštvaně jsem vyskočil z křesla a vběhl do kuchyně. "Do hajzlu, co to je za blbou srandu!" zařval jsem přes celou místnost. Všude se ozývalo šustění malých nožiček. Zmateně jsem se rozhlédl po původcích zvuků, ale nikde nebylo nic neobvyklého, až na ty zvuky. "Asi si půjdu lehnout." pomyslel jsem si a šel jsem do obývacího pokoje. Vypnul jsem televizi a zhasl. Po tmě jsem došel do ložnice a plácl s sebou na postel. Po chvíli zmatených myšlenek jsem usnul.

Vzbudil mě tichý šelest. Otevřel jsem oči a podíval se na hodiny. Pár minut po půlnoci. Protáhl jsem se a došel si na záchod. Když jsem se vrátil, uviděl jsem malou zvířecí siluetku na mé posteli. Polekaně jsem rozsvítil. Nic tam nebylo. Zhasl jsem. Černá silueta se tam opět objevila. Rozsvítil jsem. Zmizela. Došel jsem k posteli a začal se rázně přehrabovat pokrývkami. V tom mi zpod rukou vyskočila obrovská černá krysa s malými růžovými mláďaty v tlamě. Se znechuceným výkřikem jsem prudce odskočil. Krysa se na mě nenávistně podívala svítivě rudýma očima a seskočila z postele. Rozběhl jsem se do kumbálu pro lopatu.

Vrátil jsem se do ložnice s lopatou připravenou k ráně. "No tak, vylez ty svině." zašeptal jsem nenávistně a začal přecházet kolem postele. V tom jsem zaslechl tiché šustění a pištění. Prudce jsem se otočil a uviděl obrovskou černou krysu, která seděla na mé posteli. Krysa po mě vyskočila s vyceněnýma řezákama. Máchl jsem lopatou a srazil krysu jednou ranou k zemi, kde zůstala ležet a prudce se cukala. Sklonil jsem se ke v křečích zmítající se kryse a pozoroval jí. Krysa ke mně stočila pohled plný hladu, bolesti a nenávisti. Naposled zacukala zadní nohou, pak pohyb ustal docela. Uchechtl jsem se a pomalu se otočil, abych se porozhlédl po dalších mrchách, ale v tom do mě narazilo obrovské chlupaté klubko zmítajících se krysích těl. Vykřikl jsem částečně hrůzou a odporem a začal se ohánět vším, co jsem měl po ruce. Nápor krys byl čím dál tím větší. Koutkem oka jsem se všiml krysy, připravující se ke skoku z mojí postele. V rychlém sledu jsem hmátl po váze na nočním stolku a srazil s ní krysu k zemi. Váza se roztříštila. Nevadí, stejně se mi nelíbila. Sebral jsem lopatu ze země a srážel krysy k zemi a tam je následně zašlapával. Uklidit to můžu vždycky. V tom se mi jedna velká krysa zakousla těsně nad zápěstí. S výkřikem jsem upustil lopatu a třísknul s krysou o zem. Krys jakoby neustále přibývalo. Pomalu, ale jistě mi docházely síly. Jedna drzá mi skočila po obličeji. Než jsem jí stihl chytnout, zakousla se mi do tváře. Zařval jsem a mrštil s ní proti zdi. Sotva jsem s ní hodil, ucítil jsem prudkou bolest v pravém stehně. Samozřejmě, krysa. Odtrhl jsem jí od mojí nohy i s kusem masa. Sem tam jsem po nich máchl lopatou.

Už jsem ani nebojoval, jen dál a dál strhával houfy krys z mého těla. Tohle nemá cenu. Miliony proti jednomu. Stejně nemám co ztratit. Přestal jsem bojovat docela. Klesl jsem k zemi a nechal krysy dodělat svou práci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama