3. povídka - Sklepní pavouci

4. prosince 2010 v 13:25 | Clarchee |  Povídky
Další a moje zatím poslední dokončená povídka z roku 2009 se jmenuje Sklepní pavouci, což Vám prozrazuje, že se asi bude jednat o sklep a pavouky. Opět někoho zabijí, co byste už taky ode mě očekávali jiného, že.

K povídce:


Sklepní pavouci



Bylo poledne. Z kuchyně se linula příjemná vůně, která mi dráždila smysly. Seděl jsem u sebe v pracovně a dodělával jeden článek. Pracuji jako hlavní redaktor novin Daily News. Zrovna jsem pracoval na článku o jedovatých australských pavoucích a přikládal fotky z internetu a svoje vlastní, které jsem pořídil na dovolené s manželkou. "Miláčku? Došel by si mi prosím do sklepa pro brambory?" ozvala se moje mladá žena z kuchyně. "Jistě Ashley, hned tam jdu!" zavolal jsem nazpátek. Zaklapl jsem notebook značky Acer a vyšel z pracovny. Zatímco jsem scházel ze schodů, téměř mě porazila omamná vůně právě pečeného kuřete s výbornou omáčkou, kterou umí jen Ashley. Zamířil jsem k poklopu od sklepa na konci chodby. Otevřel jsem ho a došel si zase na druhý konec chodby pro žebřík.
Spouštěl jsem ho níž a níž, dokud jsem neuslyšel docela zřetelné bouchnutí kovu o zem. Otočil jsem se a začal pomalu slézat dolů do tmy. Nijak jsem nespěchal. Myslím, že kdybych si zlámal nohy, nikomu bych tím nepomohl. Slezl jsem dolů a snažil se nahmatat vypínač. Narazil jsem na nějaký slizký hrbol. Ha, vypínač. Rozsvítil jsem. Místnost ozzářilo tlumené světlo. Budu muset vyměnit žárovku. Rozhlédl jsem se po místnosti. Bylo tu vlhko, zima a šero. "Dokonalé místo pro všelijakou havěť, počínaje pavoukama a konče krysama." pomyslel jsem si a rozhodl se, že až budu mít chvilku času, zajedu do města a nakoupím nějaké, jakékoliv deratizační prostředky a pořádně to tu vyklidím a vyčistím. Na konci sklepa jsem uviděl hromadu pytlů s bramborama. Sebejistě jsem se k nim vydal svou obvyklou svižnou chůzí. Najednou jsem o něco zakopl a švihnul sebou o zem. "Kurva, do prdele!" zaklel jsem a vyškrábal se na nohy. V tlumeném světle stařičké žárovky jsem si všiml tmavě rudých fleků na mých dlaních. "No skvělý." pronesl jsem ironicky a otřel si ruce o kalhoty. Opět jsem se rozešel, tentokrát pomaleji, směrem k bramborám, když v tom jsem koutkem oka zaregistroval nějaký pohyb na vedlejší zdi. Automaticky jsem se k němu otočil. Po zdi se naposledy mihl stín něčeho obrovského a zmizelo to. Překvapeně jsem se dál koukal na zeď. Zatřásl jsem hlavou. "Klid chlape. Z těch tvých bláznivých článků ti už hrabe." řekl jsem a šel k bramborám. Pod nohama mi proběhlo něco velikosti jahody. Pavouk. Chlupatej jak mamut. Fuj.

Došel jsem k bramborám a zvedl jeden z pytlů. Ihned, co opustil matičku zemi, z něj začli vypadávat pavouci různých velikostí a rozběhli se pod ostatní pytle nebo do ostatních koutů sklepa. Znechuceně jsem se odvrátil a vydal se na zpáteční cestu k žebříku. Stihnul jsem udělat dva kroky, když jsem za mými zády uslyšel šramocení, které nevypadalo na ty "malé" pavoučky. Ohlédl jsem se přes rameno a ihned na to se otočil celým tělem. Pytel mi s dutou ranou, zesílenou sklepními prostory, vypadl z rukou. Strnul jsem hrůzou a znechucením. Přede mnou se tyčil dvoumetrový pavouk na trojnásobně delších nohách. S otevřenou pusou jsem ucouvl. Na víc jsem se nezmohl. Pavouk nedočkavě poskočil ze strany na stranu a zacvakal kusadly. Ten hlasitý zvuk předpovídající smrt mě dokonale probral z ochromení. Na nic jsem nečekal a vystartoval zpátky k žebříku - mé jediné záchraně. Netušil jsem proč máme tak dlouhý sklep. Běžel jsem co nejrychleji to šlo, ale podlaha mi doslova ukluzovala pod nohama. Dovolil jsem si rychlý pohled na zem. Všude pod mýma nohama pobíhali všemožní a nemožní pavouci všech barev, vělikostí, vzhledů a bůhví čeho ještě. I tenhle rychlý pohled mě tak vykolejil, že jsem ztratil zlomek sekundy náskoku. Pavouk se neustále přibližoval. To se mu to běhá, když má osm nohou. Ikdyž vzhledem k jeho velikosti, jich může mít i víc. V tom jsem o něco zakopl. Vyrovnal jsem to a běžel jsem dál. Ani jsem se nenamáhal zjistit o co jsem zakopl. Opět jsem ztratil drahocenný čas. V tom něco prudce škublo s mým tričkem. To prudké škubnutí, které mě zbavilo většiny trička, mě zbavilo i rovnováhy. Upadl jsem do statisíců pavouků. Znechuceně jsem vykřikl, když mi přebíhali po rukách a obličeji. Obří pavouk zatím škubal na kusy cáry mého trička. Vyskočil jsem na nohy a rozběhl zase k žebříku. Pavoukovi chvíli trvalo, než mu došlo, že to je jen moje tričko. Ještě za běhu za mnou ho setřásával z kusadel. Pomalu mi docházely síly, ale já běžel dál. Koho zajímá, jestli budu mít namožené svaly, hlavně když přežiju. Už jsem byl asi na čtyři metry od žebříku, když mě pavouk dohnal. "Mě nedostaneš ty hajzle." zašeptal jsem nenávistně a z posledních sil se odrazil. Moje ruce dopadly na jednu z prostředních příček žebříku. Přitáhl jsem se výš na bolavých rukou a nevnímal překvapeně koukajícího pavouka, který naprázdno cvakl kusadly a teď se ke mně opět rozešel. Začal jsem zuřivě šplhat po žebříku. Čím rychleji jsem se snažil tam být, tím pomaleji mi to šlo. "Ashley, Uteč! Zachraň se, prosím! Nesmí tě dostat!" zařval jsem ze všech sil. Po příčkách žebříku všude pobíhali pavouci směrem nahoru k poklopu. Otočil jsem se a uviděl nade mnou stát obřího pavouka s vítězným pohledem, pokud to bylo možné. Odrazil jsem se, abych se dostal aspoň trochu výš, ale pavouk mě chytl za nohu a prudce škubl. Zařval jsem bolestí, když mi vytrhl kus masa z lýtka. Poklesl jsem v kolenou. Věděl jsem, že oproti němu nemám žádnou šanci, ale nevzdám se bez boje. Pavouk mě chytl za kotník zraněné nohy a začal mě stahovat ze žebříku. Držel jsem se, ale žebřík mě zradil a začal se překlápět přímo na mě. Sklopil jsem hlavu a vší silou se na něj pověsil. Žebřík mi přeci jenom splnil malou službu. Vší silou udeřil do pavouka, kterému se pod sílou nárazu podlomily nohy. V zoufalství jsem urval pořádnou laťku a začal jsem ze všech sil mlátit pavouka všude, kam jsem dosáhl. I přesto, že to nemělo téměř žádný výsledek, jsem nepřestával v zoufalství do něj bušit. Pavouk se zvedl a doslova zasyčel. Vystartoval po mě. Kusadly mě chytil přímo za břicho. Ani jsem nestihl vykřiknout a on prudce stisknul kusadla. Zeskelnatěl mi pohled. Dřevěná tyč zarachotila o zem a ihned po ní následovala moje horní polovina těla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama